První historická stopa (o níž však nemáme přímý důkaz) sahá do římského období. Až v 5. století nacházíme legendu, která souvisí se svatým Remi a vínem. V průběhu středověku se již vína ze Champagne stávají součástí sortimentu francouzských vinných nápojů a posléze se jim za vlády Jindřicha IV. začíná v Paříži říkat šampaňské.
V 17. století se na podnět spotřebitelů, kteří vyhledávají lehká a mírně zbarvená vína, šampaňské před ukončením první fermentace rychle stáčí ze sudů do lahví - právě proto, aby si uchovalo aroma a lehké zbarvení. Víno, které neprošlo úplnou fermentací, tudíž zůstává v láhvi přirozeně perlivé. Zároveň tento postup přináší výrobcům jisté problémy, a to kvůli zvýšenému počtu lahví, jež vybuchují a jejichž zátky pod tlakem vyskakují.
Právě koncem 17. století přichází otec Pérignon, benediktýnský mnich z opatství Hautvillers se změnou, která umožní tyto problémy odstranit. Pérignon totiž vynalezne možnost spojování různých hroznů (čímž zvýší jakost vína), láhve nechá zesílit a začne používat korkové zátky, které přidržují konopné šňůrky. Aby vylepšil konzervační vlastnosti, skladuje víno v křídových lomech s konstantní teplotou a vlhkostí a provádí řadu výzkumů s odebíráním pěny, aby dokázal vědeckým způsobem vysvětlit fenomén fermentace v láhvi.
V 18. a 19. století se vlivem několika firem stává šampaňské mezinárodně proslulým nápojem. V té době jsou nejslavnější Heidsieck, Moët, Perrier-Jouët, Bollinger. A nesmíme zapomínat na Madame Clicquot přezdívanou "Velká dáma" a na Madame Pommery.
Související články